Osvětim - svědomí lidstva

Osvětim - svědomí lidstvaV pátek 14. března, brzy ráno, jsme ještě rozespalí a nevyspalí nastoupili do autobusu směr Osvětim. Po čtyřech hodinách cesty jsme vystoupili na parkovišti u Muzea Osvětim. Čekala nás tříhodinová prohlídka areálu. Zde jsou některé postřehy a dojmy, které si z této exkurze našich deváťáci odnesli.

Autor a foto: Marie Bělejová

Neustále mi šel mráz po zádech. V místnosti, které se říká krematorium, jsem nechtěla ani dýchat. Pocit, že stojím na místech, kde zemřelo mnoho lidí, mě nutil se zamyslet, proč to všechno vůbec bylo. K. P.

Pořád nechápu, jak toto někdo mohl dopustit. K. P.

Jak jsme procházeli od budovy k budově, tak mě nejvíce zasáhly místnosti plné bot, kufrů a vlasů obětí. K. Ch.

Je to důležitá připomínka toho, čeho byli lidé schopni, abychom nedělali stejné chyby. L. P.

Dříve jsem ta místa viděla jen ve filmech a až tak moc jsem si tuto situaci neuvědomovala. Ale když jsme přišli tam, bylo to úplně jiné. Nechápala jsem, jak se vůbec něco takového mohlo stát. K. N.

Když jste v Osvětimi, dojde vám, jak dobře se máte a že lidé někdy vážně řeší kraviny. K. S.

Vždycky mě téma druhé světové války zajímalo. Tak když jsem přešla tou známou branou "ARBEIT MACHT FREI", byla jsem připravena na slyšet o největší tragédii v lidské historii. Ale nebyla jsem připravena slyšet, vidět a někdy i cítit to utrpení, kterým vězni museli procházet. V. T.